Dnešní ráno již bylo ve znamení shonu a balení. Odjezd se blíží. Celní a pasová kontrola naposledy orazítkovala naše pasy, tentokrát českým symbolem – lipovým listem.

Po snídani všichni začali svá zavazadla přesouvat do aut a těšit se domů.

Takže za rok zase na shledanou milí cestovatelé, co nás příští rok potká?

Poté, co jsme přijali pozvání od královny Kleopatry, jsme se ráno vylodili v Egyptě a začali poznávat tuto zemi. Dozvěděli jsme se, že Egypťané uctívali kočky. Rozhodli jsme se, že si každý jednu vyrobíme. Pustili jsme se s chutí do vyrábění. Byla to náročná práce, zabrala nám celé dopoledne, ale výsledky jsou úžasné. Kočičky byly něžné, dravé, drsné i půvabné, s ozdobami, některé dokonce oblečené. Před obědem jsme si ještě stihli zasoutěžit. Mladší děti hledali a skládali puzzle s obrázkem egyptských pyramid. Starší děti byli ve dvou družstvech a „přenášeli“ text o Kleopatře a jejím životě. Vyhráli všichni už jenom tím, že se zvedli a hýbali se.

Po obědě nás čekalo seznamování se s břidlicí, jejím vznikem, těžbou, historií i současností. Nejdříve jsme navštívili Imaginárium břidlice a po té vyrazili na břidlicovou stezku ve společnosti vzdělaného a zaníceného průvodce. Když jsme se vrátili, byl čas na výrobu dárku pro Kleopatru. Věděli jsme, že je budeme potřebovat na noční stezce. Ale ještě dříve než jsme se vydali na tuto dobrodružnou výpravu, uskutečnili jsme kreativní soutěž Miss Mumie, při které se nám předvedly 4 opravdu překrásné archeologické kousky…. A pak už mohla začít cesta noční černočernou tmou doprovázenou pouze blikotajícími světýlky svíček provázejících nás správným směrem. Nejenže jsme museli vynaložit odvahu, ale také jsme museli předvést své znalosti na jednotlivých stanovištích. V cíli nás čekala Kleopatra, očekávající naše dary (dokonce jí byl nabídnut jeden otrok). Některé dary byly opravdu originální a Kleopatra za ně dětem poděkovala. Také se však ptala na správné indície z cesty. Kdo odpověděl správně, mohl si hrábnout do truhlice s pokladem. Kdo ne, byl odměněn alespoň suvenýrem z Egypta. Každé dítě obdrželo Řád Bílé Holubice za celou Plavbu kolem zeměkoule.

A honem do postýlek. Dnes v noci se již letecky přesouváme zpět do vlasti.

Ráno jsme se všichni vylodili v tokijském přístavu. V jídelně nás čekal vzkaz od Gejši s poděkováním za svezení do své domoviny a oznámením, že posádka má být na pozoru, protože během dne získá od cizí osoby indície k další plavbě.

A jelikož Tokio se nachází v Japonsku - v zemi vycházejícího slunce,  hned ráno jsme si zacvičili pozdrav slunci. Pak se konaly sumo zápasy, kde zápasníci byli obrovští a šel z nich strach. Některé zápasy byly velmi vyčerpávající, ale nikdo z bojovníků se nehodlal vzdát. Nakonec obě kategorie vyhrála "sumistka". A pak že ženy jsou slabší pokolení.

Dopoledne jsme uzavřeli štafetou Gejš. Běh proběhl bez úrazů a celá posádka se s vyčerpáním vrhla na oběd.

Odpoledne vyrazila výprava japonských turistů do české lesní rezervace. Provázela je mladá myslivkyně. Japonským turistům české lesy učarovaly. Také svými znalostmi získali indície k nalezení cíle jejich plavby. Klíč ale stále chyběl. Znaky, které se na indíciích vyskytovaly, nikdo nerozluštil. Cesta rezervací byla dlouhá, takže při příchodu zpět na palubu již všechny čekala večeře.

Po večeři se naši cestovatelé konečně dozvěděli, kde najdou klíč k indíciím. Rozluštili kód a nalezli královnu Kleopatru.

Ta jim vysvětlila, že celou cestu naplánovala. Sama vzdělaná žena pečlivě vybrala zastávky naší plavby a rozšířila tím naše vědomosti.  Odměnila všechny za dnešní boje a pozvala je ještě k seznámení s japonskou kuchyní a japonským uměním zvaným origami.

Sushi se všem velmi podařilo a motýlci z čajových sáčků brzy ozdobí domovy našich cestovatelů.

Můžeme jít všichni spokojeně spát a těšit se na zítřek.

 Po včerejší fiestě jsme zůstali plout na širém moři, takže všichni musí pochopit, jaké bylo naše překvapení, když se po snídani na naší palubě zjevila neznámá bytost. Celá modrá, třpytivá a éterická nám sdělila, že je vodní víla a byla k nám vyslána. „A proč?“ zněla naše otázka. Víla nám přišla říct, jak nezbytná je pro nás voda. Povídala si s námi o vodě jaká je, kde všude je, proč je, jak je a přiměla nás se zamyslet nad tím, co vše se dá s vodou podniknout. Díky ní můžeme cestovat po moři. Po té jsme mohli vyrazit na průzkum  blízkého i dalekého okolí. Pobrali jsme něco zásob, dalekohledy a na malých člunech vypluli. Cílem pro většinu z nás se stalo záhadně nazvané místo Davidův Mlýn. Opět jsme se setkali  v plném počtu až v čase večeře. Po volném, ale přesto náročném a vysilujícím dni nás přišla navštívit Gejša. Řekla nám, že jí je to velmi líto, ale vytratila cestou kousek mapy, který by nás přiblížil našemu cíli. Okamžitě jsme vyběhli, netrvalo dlouho a drželi jsme ztracený díl v rukách. „Uf“ to jsme si oddechli. „Hurá“ jedeme do Japonska, čeká nás přístav Tokio, místo jejího domova.

 Dnes jsme se probudili ve vzdáleném Mexiku. Opět jsme do našich rodinných pasů obrželi od pasové kontroly razítko v podobě Sombréra. Jelikož jsme věděli, že nás večer čeká mexická fiesta, od rána jsme se věnovali přípravě svátečního oděvu, holky květiny do vlasů, přehozy přes ramínka a kluci sombréra a poncha. Kluci měli energie na rozdávání, tak proběhnul v mezičase i fotbalový zápas. Po obědě nás čekala výprava mexickou stezkou, která byla plná nástrah, museli jsme se proplést pavučinovou sítí, sestřelit  šípem ukrytého Aztéka, fazole dostřelit co nejdále a vyzkoušet si chůzi pavouka. Po náročné stezce následovala příprava na mexickou oslavu. Všichni se převlékli do připravených a vyzdobených kostýmů a dopilovali svá představení. Oheň hořel, piňaty se již houpaly ve větru a fiesta mohla začít. Program dětiček byl velmi pestrý, od mexických básniček přes písničky a hraní na flétnu až po propracované a vtipné scénky. Odměnou jim bylo rozbíjení piňat, ze kterých se vysypala kupa bonbónků :) Dnešní den byl velmi různorodý, zábavný a barevný, moc jsme si ho všichni užili, A zítra nás čeká? ..... to uvidíme...dobrou noc!

  Ráno jsme konečně připluli do Holandska. Pohraniční stráž nám zkontrolovala pasy a označila je razítky. Nechali jsme se inspirovat krásnou zemí a vrhli jsme se na výrobu originálních tulipánů. Nejoriginálnější pěstitele ohodnotil kapitán štědrou odměnou. Na tulipánovém poli pak družstva zápolila o nejvíce nasbíraných tulipánů. Nejdříve jsme sběr nechali na mladší generaci, ale rodičové se se sběrem také vytáhli. Urputné zápolení nám překazila bouřka na moři, ale ani počasím jsme si nenechali zkazit zábavu a hned po obědě jsme se vrhli na Holandský pětiboj :) Absolvovali jsme skládání puzzlí s obrazy slunečnic Vincenta van Gogha a nádherného tulipánového trhu, vedli jsme myšku dírami v sýru, proplouvali na lodích kanály a kutáleli obrovské holandské sýry. V podvečer nás navšívil Mexičan s prosbou o dopravení do Mexika. Měl pončo, knír a sombréro a mooooooc mu to slušelo. My ale netušíme, zda naše cesty míří do Mexika. A tak následovalo záludné hledání mapy, nakonec byla úspěšně nalezena a my se utvrdili v tom, že opravdu cestujeme do Mexika. Tedy ráno ,,olééééé" :¨)

 Ráno jsme zakotvili v Dánsku a všichni cestující prošli pasovou kontrolou, kdy jim celník do rodinných pasů orazil znak Dánska. Jelikož jsme se potřebovali začlenit do dánského kraje, vyrobili jsme si vikingské helmy a někteří i vikingské válečné lodě – drakary. Poté jsme museli ubránit loď před zlým Vikingem, který nás přepadnul. Zajali jsme ho a chtěli hodit přes palubu, avšak nabídnul nám, že pokud ho ušetříme, tak nás provede svou zemí. Při putování jsme museli vyřešit šifru napsanou v runovém písmu, pozorovali jsme souhvězdí dalekohledem od Tycho de Brahe, zavítali jsme do pohádek Hanse Christiana Andersena a přecházeli most přes řeku Belt. Také se uskutečnila náročná bitva dvou drakarů plných Vikingů. Když nám náš Viking ukázal všechna kouzla jeho země, přivedl nám svého zajatce, kterým byla krásná Holanďanka, která prosila, ať jí pomůžeme dostat se domů. Po rozhovoru s ní jsme zjistili, že Holanďanka našla kousek mapy a shodou okolností to byl dalším chybějící m kusem nám odcizené mapy. Tímto jsme zjistili, kam máme dále plout a směr naší plavby je Nizozemí. Tedy zítra ráno se probudíme v této krásné zemi.

Před polednem jsme se začali naloďovat na naši zaoceánskou loď „Bílá holubice“. Na palubě nás přivítal šarmantní kapitán a pozval nás k prostřenému stolu. Někteří cestující dorazili bez příslušných dokladů (palubních lístků), ale i tak byla posádka příjemná a milá. Kapitán požádal všechny cestující, abychom si pořídili všichni stejné uniformy. S chutí jsme se pustili do práce. Dílo se podařilo. Po pohledu na hodinky, jsme zjistili, že je čas na drobné občerstvení a doplnění tekutin. Kapitán opět  přišel mezi nás s novými informacemi. Přivítal nás na palubě a sdělil nám nové informace. Bohužel ho přepadli, okradli a ještě mu poničili mapu s trasou naší plavby. Víme, že jedeme do kodaňského přístavu a naše loď večer vyplouvá. Dospěli jsme k tomu, že si vyrobíme pouzdro na suvenýry z naší cesty. Vše se zdařilo, pouzdra máme, už jenom ty suvenýry. Je čas večeře. Nenadále se mezi dveřmi zjevila mužská postava. Kdo to je, co tu hledá a proč přišel, nerozuměl nám ani slovo. Opět zasáhl kapitán a vytáhl ze svých zásob tajemný nápoj, který způsobil, že jsme se mohli s cizincem domluvit. Po několika trefně mířených otázkách jsme odhalili, že je to Hans Christian Andersen, známý zejména jako pohádkář. Popovídal nám něco o sobě a své zemi. Potom nás požádal, ať si zkusíme napsat pohádku. Všichni na palubě se tohoto úkolu zhostili úžasně. Pan Andersen byl spokojen a my jsme rádi, že jede s námi tak známá osobnost.  Jsme plní zážitků a dojmů. Jdeme do svých kajut na svá lůžka spočinout. Zítra se těšíme na Dánsko.