POOSLEDNÍÍ VYDÁÁNÍÍ LOUPEŽNICKÝCH LISTŮŮŮ!!!

Dnes ráno se loupežníci probudili a venku před slují byla mlha hustá tak, že by se dala krájet. Nacpali si hladová břicha skývami chleba a rohlíků a přitom zapomněli, že se vlastně včera polepšili. Místo toho, aby se začali živit poctivou prací, tak začali na čas okrádat mrtvoly a celkem jim to i šlo. Pak jim ale vytrávilo a vzpomněli si na svá předsevzetí  konat dobré skutky a vydali se do světa za vzděláním. V testu ze strašlivé a pravdivé loupežnické historie byly pak jejich znalosti prověřeny. Záludné otázky typu: Jak se jmenovalo dítě velvyslance Zelího, však mnohé přiměly k tomu, aby se vzdali svých plánů stát se poctivými intelektuály a aby se opět vrátili k loupežničině. Pak všechny bandy ohlodaly kosti rozličných lesních zvířátek k obědu a po vydatném odpoledním odpočinku v brlozích se všichni lotři museli z negližé obléknout do plné zbroje včetně ponožek a to co nejrychleji, aby mohli bleskově vyrazit za pokladem. Ponožky, pravda, nejsou pro mnohé loupežníky obvyklou výstrojí a proto oblékání mnohým trvalo ne zrovna krátkou dobu, některým až 50 vteřin.

Při hledání pokladu se pak definitivně rozhodlo, kdo jsou celotýdenní zlatí, stříbrní, bronzoví a bramboroví loupežníci, a to bylo pak také vyhlášeno na závěrečném všeloupežnickém sněmu. Kromě sladkého pokladu v lese i na sněmu čekaly všechny lotrandy i zubejdy drahocenné odměny a své těžce naloupené zlaťáky si mohli v bance vyměnit za tvrdou čokoládovou měnu. Vše završil velký rej všech lotrasů, vyvrhelů a jiných zlosynů a zlodcer, na kterém většina loupežníků protančila své staré smrduté škrpály až do rána.

Dnes ráno se loupežníci rozhodli polepšit se.  K tomu potřebovali vykonat tři dobré skutky. Každý z loupežníků se pak celý den snažil svůj závazek splnit. Večer se však ukázalo, že se to podařilo málokomu.

Po snídani se loupežníci seznámili s příběhem loupežníka Sarky Farky a Martina Kabáta, který se ničeho nebojí. Aby dokázali,že i oni mají pro strach uděláno, chytali loupežníci strašidla  a kradli jim ocásky. Některé duchy to pořádně rozzuřilo. Poté na loupežníky přišla děsivá chvilka - všichni křičeli strachy a hledali jediného mlčícího hrdinu, který by jim předal svou velikou odvahu. Aby se loupežníci zbavili svých nejděsivějších obav, nakreslili je a pak vhodili do lapače strachu, který hodlají zničit při nejbližší vhodné příležitosti.

Po obědě se loupežníci vydali na blízký statek, uloupit si nějakou večeři. Po cestě je však zastihla vydatná průtrž, takže loupežníci přišli zmoklí jako slepice a k tomu hladoví jako vlci. Večer všichni trénovali loupežnickou paměť v turnaji v obřím pexesu, poté jeden loupežník z každé bandy poznával své kumpány podle holých, smrdutých a umolousaných hnátů. Loupežníci si také vyzkoušeli skákání v trojpytli a krabí běh, někdy se to můžehodit. Poté celí zničení konečně zapadli do svých zatuchlých brlohů k nezaslouženému spánku.

Dnes se loupežníci mohli předhánět ve svých loupežnických schopnostech a dovednostech  na Všeloupežnických Olympijských hrách. Své síly bandy měřily v mnoha loupežnických disciplínách. Nejprve se plazili po zádech, protože po břiše to umí každej hejhula neloupežnickej. Poté si loupežníci přepočítávali lup, a aby se jim lépe počítal, stavěli si ze svých mincí komínky, ale museli si dávat pozor, aby jim nespadly. Pak si loupežníci vyzkoušeli jednu z moderních metod loupežnictví: tunelování vpřed i vzad. Po svačině přišly zprávy, že došlo k loupeži v nedalekém zámku. Loupežníci se snažili zapamatovat si, co všechno bylo ze zámku uloupeno. Nebyla to teda žádná legrace, protože konkurenční loupežníci toho ukradli velkou spoustu, mimo jiné i alabastrovou sošku jelena se zlatými parohy, hlídacího palácového psíka s perleťovým obojkem, pastičku na myši, portrét kněžniny babičky Hildegardy, lokajův šicí stroj, knížepánova pravá bota, meč s damascénské oceli nebo kněžniny zlaté zuby. Loupežníci si pak natrénovali, jak se rychle zbavit důkazu loupeže tisícikorunové bankovky – odhodit ji co nejdál. Po obědě loupežníci přepadávali pocestné v lese. Poté se rozhodli připravit se na zimu a nacvičovali běh na lyžích trojačkách. Odpoledne konečně vykouklo sluníčko a bandy převážely své kumpány přes rozbouřenou vodu. V pozdním odpoledni se bandy přetahovaly o lup a večer pozorovali pohyblivé obrázky o Lotrandovi a Zubejdě.

Poté proběhlo povinné mytí a drhnutí rejžákem, odblešení a odvšivení všech loupežníků a následoval hup do smrdutých loupežnických pelechů. Dobrou noc!

Ve středu loupežníkům kazilo den špatné počasí. Nad lesem Řáholcem se usadily mraky a téměř celý den propršel. Loupežníci si však nenechali zkazit náladu a tentokrát prožívali Rumcajsova dobrodružství. Nejprve loupežníci sbírali odvahu písknout na píšťalu ve vysoké věži, aby dokázali knížepánovi, že nejsou žádní strašpytlové. Poté se vydali sbírat dýně, které rostly v  zahradě hajného. Museli si však dávat pozor, aby je hajný nechytil. Rumcajsové pak házeli z Jičína do lesa Řáholce Mankám do sukní jablka ukradené z knížepanské zahrady. Rozzlobený knížepán se vydal Rumcajse hledat do tmavého lesa, zavřel je do šatlavy a spoutal, ale naši Rumcajsové nejsou žádná vořezávátka a z pout i vězení se rychle vysvobodili.

Během zápolení zůstaly na moment bez dohledu měšce se zlaťáky a vlajka některých loupežnických band, kterých se hned zmocnil starej lotr mexickej Babinský, který naše loupežníky již delší dobu zdáli pozoruje. Naštěstí je tento proslulý lotr bývalý spolužák Rumcajse z ševcovského odborného učiliště (dále jen ŠOU), takže se nechal umluvit, že je za 10 zlatých vrátí.

Po poledni se Supershreci a Fialové bambitky vydali loupit do blízké vesnice a Radegastovi loupežníci a Loupežnické děti mezitím trénovali loupežnický šplh po stromech a provazech. Silný déšť je však brzy zahnal zpět do loupežnické chýše, kde se za setmění bandy sešly a předháněly se ve svých dovednostech, ať už uměleckých, bavičských či sportovních.

Na sklonku dne ještě všichni předvedli loupežnický tanec při Mančině hře na grumli a pak již nastal všeobecný taneční rej.

Dnes ráno se loupežníci zahřáli loupežnickou rozcvičkou v tajemném lese. Po snídani dostaly bandy svůj podíl z včerejšího lupu ve zlatě. Poté na vlastní kůži prožívaly příběh Ronji a Birka. Skákaly přes pekelný chřtán, lovily ryby v řece a v moři a hledaly zásoby jídla, které jim ukradli strašliví a zlomyslní šedí skřítkové. Poté se loupežníci museli připravit na blížící se krutou zimu a teple se obléknout do všemožných vlněných houní, kůží, kožešin a škrpálů. Po polední delikátní loupežnické šlichtě a několika korbelech lahodného loupežnického moku se Loupežnické děti a Radegastovi loupežníci  vydali přepadnout blízkou vesnici a v ní nakradli na místním tržišti dárky pro své blízké. Supershreci a Fialové bambitky mezitím cvičili šplh po stromech a rovnováhu na terénních nerovnostech. Jeden z loupežníků nešťastnou náhodou uklouzl a zachytil se na větvi pouze svým řemenem! Statečný loupežník Martin ho po dlouhém boji s gravitační silou  naštěstí zachránil. To bylo radosti! Při západu slunce se nad lesem objevilo hejno krvelačných harpyjí a tak se loupežníci museli dobře schovat. Někteří byli opravdu vynalézaví a jiní zas přišli obaleni hlínou. Před spaním si loupežníci vyprávěli příběhy podivných lesních skřítků, povídali si o lesních zvířátkách a také se naučili novou píseň o svém idolu – Babinském, známém lotru mexickém.

Dnes ráno loupežníci přicestovali na kamenný hrad do tajemného lesa. Po dlouhém dohadování se zabydleli ve svých loupežnických chýších. Ali Baba, Sarka Farka, Ronja a Manka pomocí zabarvovacího dechového kouzla rozdělili loupežníky do čtyř loupežnických band. Po dlouhé cestě všem vyhládlo a tak se v poledne s chutí vrhli do oběda. Poté si bandy vymyslely své názvy a pokřiky, nakreslily si vlajku a vymyslely svůj příběh. A protože se naši loupežníci při tom usilovném přemýšlení pořádně zapotili, zchladili se poté v Nenasytném vodopádu. Před večerem na srazu loupežnických band si své pokřiky a vlajky vzájemně předvedly a svorně zazpívali loupežnickou hymnu. V bravurně předvedených divadelních kouscích jsme se dozvěděli také něco o historii našich loupežnických band. Večer se pomocí pohyblivých obrázků loupežníci seznámili s příběhem Ronji a Birka a poté už zalezli do svých chýší, jeskyní a brlohů a uložili se k zaslouženému spánku.

Předpremiérové vydání Loupežnických listů!!!

K dlouho očekávanému okamžiku zahájení tábora Strašlivá a pravdivá Loupežnická historie právě došlo a dle informací ČTK má v plánu na tábor dojet i skutečný potomek známého loupežníka Babinského a Ronji, loupežnické dcerky!

Loupežnická tisková mluvčí Šárka Farková to komentovala jednoznačně: „Ano i ne. Tak trochu jako jo a pak zase vůbec! Jako už už chtěl přijet a objevil se na místě tábora, ale kromě mě, Ali Baby a 40 loupežníků ho nikdo neviděl a já mám neuvěřitelně slabý paměťový svěrač, navíc jsem zrovna spala a svítila jsem si do očí baterkou, takže jsem ani neviděla, zda to byl muž či žena“, vysvětlila ochotně mluvčí. „Ale jako bych nic neřekla. Pusu na zámeček, ano?“ dodala.

A abyste věděli, kdo nečte pravidelně Loupežnické listy, žere psy a kočky!