Ani poslední den našeho pobytu se neobešel bez rozcvičky, tentokrát ale byla nepovinná, protože byla – v jezeře! Otužilci dostali později zasloužené odměny.

A pak už následovalo vyhodnocení celého pobytu – nejvíce bodů v celoposádkové hře získali SIMPSONOVI   a nejlepším námořníkem byl vyhlášen Adam Češka. 

Gratulujeme!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Všichni námořníci byli krásnými cenami odměněni za celotýdenní snahu, rovněž byly vyhodnoceny nejuklizenější kajuty. To už nám před chýší v přístavu houkala loď, aby nás přepravila zpět na pevnou zem.

Pokud se chcete těšit z kompletní táborové foto a videogalerie, rádi Vám ji nahrajeme na Vaše DVD, pokud nám jej doručíte do kanceláře EICO (Chelčického 4, Ostrava).

Loučí se s Vámi kapitán, všichni důstojníci i lodní felčar

P.S. Soutěž ke kozím strukům byla zrušena. Došly sice dvě odpovědi a kupodivu obě správné, ale žádný ze soutěžících na sebe bohužel neuvedl kontakt…

Pokud by ho chtěl poslat dodatečně, má už smůlu a pobyt na kozí farmě tak propadá ve prospěch námořnictva.

(Jo a koza má fakt jen dva)

Sobotní dopoledne se posádky prostřídaly při krocení divokých koňů a opičí dráze. Absolutně nejrychlejším opičákem byl jmenován náš kapitán

Odpoledne bylo opět věnováno hospodářskému zvířectvu. Robinsonům se konečně podařilo domestikovat kozu. Tu však museli nejprve nakrmit a protože to byla koza mlsná jako… no jako koza, museli ji ke svačině přichystat hlávku zelí. Koza byla také ještě dosti divoká, takže další na řadě byla výroba pořádného řetězu.

Koza byla nakrmená, uvázaná a bylo ji potřeba podojit. Kontrolní otázka pro čtenáře Lodního denníku – kolik má koza struků? Odpověď zasílejte holubí poštou 1. důstojníkovi, správné odpovědi budou odměněni pobytem na kozí farmě.

Těžkého úkolu se námořníci zhostili se ctí i když někteří z nich dojili poprvé v životě (a možná že i naposled).

A konečně tu byl zlatý hřeb našeho pobytu – za plnění veškerých úkolů dostávaly posádky materiál na vor, se kterým se nyní pokusily přeplavit Robinsona a jeho věrnou želvu z ostrova přes širé moře domů, na pevninu.

Strategii zvolili námořníci různou, všechny vory však dosáhly cíle, byť v různém čase a s různým stupněm namočení Robinsona či želvy.

Na oslavu šťastného návratu byla uspořádána velká diskotéka završená večerním koupáním v jezeře, už posledním na tomto ostrově….

Zítra ráno nás ještě čeká vyhodnocení velké meziposádkové  soutěže, odměnění nejlepších námořníků a hurá DOMŮ!!!!!!

Mimořádné vydání Lodního denníku!!!

V noci nás přepadli lidožrouti!

Námořníci se museli černočernou tmou vydat za starým šamanem a požádat jej, aby svými modlitbami odvrátil pohromu, která se na tábor řítila. Valná většina jich strastiplnou cestou k šamanovi skutečně došla a svým podpisem na rituální listině jej požádala o záchranu ostrova a svých holých životů. Úpěnlivé prosby zoufalých námořníků byly vyslyšeny a ve dvě hodiny po půlnoci posádky mohly konečně v klidu usnout.

Po rušné noci byla zrušena rozcvička a ráno začalo drezúrou divokých oslů, kteří se na ostrově přemnožili. Po úvodním honu přes řeku, bažinu, padlé stromy, kolem domorodých žen i mužů byl pochytán dostatečný počet oslů, kteří se pak se svými jezdci účastnili výcviku na longi, slalomu, parkurových závodů a oslího póla. Závody byly završeny dostihem vybraných nejrychlejších oslů s žokejem bez sedla.

Závodníci se pak šli po náročném dopoledni zchladit do jezera, jehož vody jsou stále ledové, jo holt to není žádnej Balaton pro změkčilce…

Odpoledne jsme zjistili, že došla pitná voda a námořníci se museli doplazit alespoň pro vodu dešťovou, jinak všem hrozila smrt žízní... Vodu se naštěstí podařilo přenést a posádka Titanicu a Simpsonových se mohla vydat krotit divoké koně, mezitímco Robinsonova parta s Rudými námořníky trénovala lezecké dovednosti.

Večer nás opět bavily dvě posádky tanečními, pěveckými či soutěžními čísly až do úplného vyčerpání.

Můj milý lodní denníčku,

na ostrov udeřila tropická parna a námořníci se rádi schovali v chladivém stínu pralesa, kde si vyzkoušeli orientaci v neznámém terénu. Na stinném plácku za chýší rovněž vyvrcholil napínavý turnaj posádek v end-ballu, absolutním vítězem byla Robinsonova parta, gratulujeme!

Rozpálená těla hráči i fanoušci zchladili v dnes již o něco teplejších vodách modrého jezera a i všechny další aktivity byly ve znamení vodního živlu:

Odpoledne jsme podnikli dobrodružnou výpravu korytem divoké řeky, ve které někteří méně zkušení námořníci smočili nejen nohy, ale i trenýrky, to když jim uklouzly nohy na hladkých balvanech…

Nicméně řeka byla zdolána a šťastně jsme se vrátili do základního tábora. Zde nás však čekalo nemilé překvapení – přepadení piráty!

Stateční námořníci s nimi svedli urputnou a divokou vodní bitvu, ve které si nejlépe vedla posádka Titanicu a piráti byli nakonec potupně zahnáni zpět na širé moře.

 Na oslavu vítězství si všichni námořníci zopakovali své pokřiky. Titanic a Simpsonovi připravili pro ostatní posádky zábavný večer, plný písní, tanců a soutěží.

Snad je dnes čeká klidná noc…

Při východu slunce, asi tak v 9 h, vypukl lov na neznámého škůdce, ze které se nakonec vyklubal rosomák, řečený prasolev. Námořníci škodnou naháněli s mačetou v ruce, nejrychlejší byla Robinsonova parta, jejíž tempo bylo opravdu závratné.

Po doplnění ztracené energie pomocí mléčných výrobků se námořníci po dvojicích vydali poznávat faunu a flóru našeho ostrova. Všichni prokázali slušné přírodovědné znalosti až na pár jedinců, kteří si pletli žraloka s antilopou...

Proti trudomyslnosti nám moře vyplavilo barevný míč, který vyvolal v námořnicích obrovské nadšení a všichni se vrhli do mezilodního turnaje ve hře zvané po polski end-ball.

Lodní kuchař slavil u oběda poprvé tento týden obrovský triumfální úspěch a to se sladkými knedlíky, nezbyl ani jeden!

Odpoledne se námořníci zdokonalovali v základních dovednostech nutných pro přežití na pustém ostrově a to lov ryb, převoz posádky na voru přes jezero, výlov perlorodek, rozdělávání ohně pomocí křesadla a průchod obří pavoučí sítí bez narušení pavoukova klidu. Obstáli a přežili kupodivu všichni, i pavouk.

S přicházejícím večerem se začal vzduch ochlazovat a bylo potřeba založit ohně pro vyplašení dravé zvěře. Opečený rosomák chutnal všem…

Dnešní den začal rozcvičkou, aby nám na ostrově nezakrněly svaly, ještě je budeme potřebovat!

Pak byl proveden slavnostní nástup všech posádek a test znalostí o životě jejich nedostižného vzoru - R.C.

Následoval lov užitečných hospodářských zvířat, z nichž nejvíce byla ceněna telata, krávy, prase domácí a ovce, méně již kočky, veverky, hlemýždi a jiná žoužel. V lovu námořníkům bránili krvelační lidožrouti, ale přesto se některým posádkám podařilo shromáždit slušně vybavenou farmu.

V jezírku nám mezitím rozkvetly nádherně vybavené lekníny a posádky soutěžily, která je vyloví všechny v co nejkratším čase. Zápal  a odvaha všech námořníků byly úžasné, voda v jezírku je pořád dosti ledová, ale nikdo si nestěžoval, prostě praví  mořští vlci!

Odpoledne nás ale postihla davová halucinace, asi následkem požití guláše neznámého původu. Všichni námořníci blouznili a zdálo se jim o návštěvě civilizace a nákupu v místním supermarketu. Na pustém ostrově je to zřejmý nesmysl, ale představa to byla příjemná. Zvláštní, že se u mnohých posléze skutečně objevily různé pochutiny a nápoje zn. Coop…

Nu, ještě nejsou probádány všechny věci mezi nebem a zemí…

Aby se námořníci trochu zabavili, připravili si pro ostatní posádky divadelní představení o svém ztroskotání, jedno originálnější než druhé. Přehlídka slavnostních oděvů námořníků, pirátů, domorodých tanečnic či lidožroutů byla skutečně působivá a do tanečních soutěží se rádi zapojili všichni.

Unavení, ale spokojeni padli všichni na své slamníky a tvrdě spali až do rána...

Vážení čtenáři Lodního denníku, již jsme pro Vás zde s nejčerstvějšími zprávami o našich cestovatelích.

Všichni šťastní vítězové EICO loterie nastoupili ve svém domovském přístavu na luxusní loď a po cestě klidným mořem zprvu skutečně zažívali slibované - úchvatnou podívanou na delfíny, kteří roztomile skotačí ve vlnách, na velryby, které se jako obrovské mořské přízraky náhle vynoří nad hladinu a na všudypřítomné racky kroužící kolem lodi.

Tu náhle na palubě vypukla panika – narazili jsme na zrádný podmořský útes!!! V lodi je obrovská díra!!! Zachraň se kdo můžeš!!! Všichni přes palubu!!!

Stateční námořníci vyskákali ven do širého moře naštěstí dříve, než se jejich loď s ohromným rachotem navždy ponořila pod hladinu. Nejbližší pevnina byla dosti daleko, moře bylo ale teplé a všichni ke břehu postupně doplavali ve zdraví.

Na místě nás čekal jediný zástupce místních obyvatel – starý šaman, který každému námořníkovi předpověděl jeho příslušnost k té které lodní posádce, se kterou se bude snažit dostat z ostrova zpět domů. Šaman sice mluvil divnou řečí, takže zpočátku musel náš zcestovalý kapitán překládat, ale postupně někteří jazykově nadaní námořníci začínali rozumět a již šamanovu řeč sami tlumočili ostatním, jazykově nenadaným.

K našemu překvapení nám moře vyvrhlo na břeh i všechna zavazadla a tak jsme se mohli ubytovat v celkem pohodlné dřevěné chýši, která tu zřejmě zbyla po předchozích trosečnících.

Odpoledne jsme prozkoumávali ostrov a nejvíce nadšení vyvolal objev jezírka, ve kterém se postupně vyráchali všichni námořníci i přes značný chlad jeho vod. Holt otužilí mořští vlci se nezapřou!

Následovalo pojmenování posádek, vymýšlení výherních pokřiků, volba kormidelníka a výzdoba barevných šátků – poznávacího znamení každé posádky.

Po večeři jsme se opět vydali na průzkum a pokoušeli se náš ostrov co nejpřesněji zakreslit do mapy včetně významných bodů – řeka, skály, vodopád, ohniště, tábořiště lidojedů…

Z vln se vynořil i kupodivu fungující dataprojektor, takže jsme mohli večer shlédnout dobrodružství opravdového Robinsona Crusoe a pak už – vzhůru do postýlek.

Dobrou noc, stateční námořníci!