Právě se nacházíte v sekci: DENNí VěšTEC
Páteční ráno začalo nekompromisně – zkouškami NKÚ, oněmi obávanými a velmi důležitými testy, které prověřují znalosti čarodějů pátého ročníku Bradavic. Připravenost, soustředění a pevné nervy byly nezbytné, ale naši studenti se s nimi poprali se ctí. Odměnou jim ovšem nebyl odpočinek – nýbrž přednáška profesora Binnse. A ta nás, bohužel, uspala tak dokonale, že jsme se ocitli v podivném a znepokojivém snu: Sirius Black je prý držen Voldemortem na Ministerstvu kouzel, na odboru záhad! Nebylo času nazbyt. Informaci jsme si ověřili letaxovou sítí, a šťastnou náhodou se nám zároveň podařilo definitivně zbavit Bradavice růžové noční můry jménem vrchní vyšetřovatelka Umbridgeová. Její výnosy skončily roztrhané, stržené ze zdí, a Bradavice si poprvé po dlouhé době zhluboka oddechly. Ale před námi stála další, daleko nebezpečnější mise – záchrana na Ministerstvu. Do Londýna nás spolehlivě dopravili testrálové, kteří nás bezpečně přenesli až k návštěvnickému vchodu. Heslo “magic” nás pustilo dovnitř, ale v labyrintu Odboru záhad jsme se rychle ztratili. Místnost vzpomínek, místnost času, řady věšteb – každé dveře skrývaly novou výzvu. V Síni smrti jsme nalezli Smrtijedy, připravené bojovat. Kouzla létala vzduchem, štíty se tříštily, a kdyby se na scéně neobjevil Brumbál, výsledek by mohl být jiný. Tentokrát jsme zvítězili – ale nikdo nepochybuje, že síly zla se nezastaví, a že zatím jen nabírají na síle… Večer už patřil slavnostnímu vyhlášení školního poháru. Čtvrté místo obsadil Havraspár, třetí skončil Mrzimor, druhý Zmijozel – a po dlouhých letech se na první místo vyšplhal Nebelvír! Ocenili jsme také nejlepší studenty roku, rozloučili se s našimi absolventy a zakončili vše společným tancem, při kterém jsme alespoň na chvíli zapomněli na všechny strasti. Zítra nás Bradavický expres odveze zpět do našich mudlovských domovů. A pak už nezbude než se těšit zase na příští rok, až se brány Bradavic znovu otevřou.
Noc ze středy na čtvrtek byla sotva v polovině, když nás ze spánku vyburcoval Hagrid - profesorka Umbridgeová mu prý jde po krku a je možné, že bude brzy vyhozen. A tak nás požádal, abychom se, dojde-li k nejhoršímu, postarali o jeho velmi specifického příbuzného, kterého nám pod rouškou tmy rovnou i představil. Tím příbuzným nebyl nikdo jiný než jeho bratr Dráp, obr z hor! Po tomto zážitku jsme se ještě na chvíli vrátili do postelí a přece jen se trochu vyspali, než nás ráno čekal výlet do Prasinek, jediné čistě kouzelnické vesnice v celé Británii. A nebyla to jen obyčejná procházka mezi Medovým rájem a Třemi košťaty. Naši mladí kouzelníci dostali výjimečnou příležitost nahlédnout skrze čas… V kouzelném záblesku jsme spatřili, co bylo, co je a možná i co bude. A právě tam jsme se také dozvěděli znepokojivou zprávu: došlo k útěku z Azkabanu. Vězni, kteří nikdy neměli opustit jeho chladné zdi, jsou na svobodě. Po návratu a obědě následoval další trénink Brumbálovy armády. Cvičení probíhalo v Komnatě nejvyšší potřeby jako obvykle, tedy v maximálním utajení. Až do chvíle, kdy se stalo něco nečekaného. Vrchní Bradavická vyšetřovatelka – tedy samotná Umbridgeová – se o našich schůzkách nějakým způsobem dozvěděla. Možná špehové, možná kouzla, možná zrada… Každopádně jsme museli z Komnaty prchnout dřív, než nás načapala při zakázané praktické výuce. A když už to vypadalo, že jsme v pasti – naštěstí nám na poslední chvíli pomohli testrálové. Situace v Bradavicích se však dál zhoršuje. Umbridgeová vystupňovala svůj režim do podoby, kterou už snad ani nelze nazývat školním řádem. Zákazy, výslechy, tresty... Kam až to může dojít? Večer si Zmijozel vyzkoušel své znalosti v důkladném kvízu, který zahrnoval otázky od historie černé magie až po kouzelnické bankovnictví. A aby den skončil alespoň trochu nadějně, pokusili jsme se uplést čepičky pro domácí skřítky. Snaha se cení, i když jsme jich… příliš mnoho neosvobodili. Raději jsme šli spát, abychom měli dost energie na zítřejší den plný her.
Dnešní den jsme začali stylově, nad lesem a s větrem ve vlasech. V hodině péče o kouzelné tvory jsme se totiž opět setkali s testrály, ale tentokrát ne jen jako pozorovatelé. Dnes jsme na nich letěli! Průlet mezi korunami stromů na těchto tichých a vnímavých tvorech byl zážitkem, na který budeme ještě dlouho vzpomínat. Po návratu jsme měli výjimečnou příležitost účastnit se hodiny jasnovidectví vedené kentaurem Firenzem. Mluvil o hvězdách, o rovnováze mezi světlem a stínem, a o tom, že budoucnost nikdy nelže, jen se nesmí číst příliš rychle. Po obědě následoval další trénink Brumbálovy armády. Kouzla svištěla vzduchem, pláště vířily a spolupráce byla klíčem k úspěchu. Den však ještě nekončil - právě naopak. V tichosti a s maximální opatrností jsme se vydali do Brumbálovy pracovny, kde jsme se pokusili navázat spojení s Ministerstvem kouzel prostřednictvím obrazů bývalých ředitelů. Nebylo to jednoduché, některé portréty spaly, jiné se nechtěly zapojit, ale nakonec se nám podařilo předat vzkaz dál. Obsah zůstává přísně tajný… Večer jsme zakončili u praskajícího ohně, kde jsme si opekli špekáčky, sdíleli zážitky z celého dne, a nakonec jsme si i zazpívali, společně a pod hvězdami.
Dnešní den začal nenápadně – krátkým setkáním s profesorem Brumbálem, který nám zadal tajnou misi. Naše cesta za obry mohla začít, s cílem předat skrytý vzkaz a pokusit se přesvědčit náčelníka Karkuse, že v nadcházejícím boji bude lepší stát po boku Brumbála než Voldemorta. Cesta nebyla jednoduchá. Vzkazy se předávaly šifrovaně, každé nahlas vyslovené slovo bylo riskantní, každá myšlenka mohla být sledována… Proto přišla na řadu i hodina nitrobrany – první z několika. Trénovali jsme, jak ochránit své myšlenky před proniknutím nepřátel. Jak stavět pevnosti v hlavě, kde každá vzpomínka má své místo a žádné nepřátelské zaklínadlo se nedostane dál než ke vchodu. Odpoledne patřilo testrálům, nádherným, ač tajemným tvorům, našim studentům neviditelným. V hodině péče o kouzelné tvory jsme měli možnost přiblížit se k nim, pochopit jejich tichý, klidný pohyb a naslouchat tomu, co neříkají. Večer nás čekala druhá lekce nitrobrany – ještě náročnější. Každý měl přidělen myšlenku, které musel uchránit před ostatními. Večer si Nebelvír vyzkoušel své znalosti v kouzelném kvízu, který prověřil vše - od dějin čar a kouzel, přes přípravu lektvarů až po kouzelné bylinkářství. Odměnou byly nejen body, ale i uznalé pokývnutí profesorky McGonagallové. Den jsme zakončili tancem v sedě, abychom bez narušení statiky hradu vybili zbytky energie a po ukolébavce jsme zamířili do postýlek…
Den začal napětím, které by se dalo krájet zaklínadlem Diffindo. Profesorka Umbridgeová totiž vydala nový vzdělávací výnos – tentokrát zakazující praktickou výuku kouzel. Jen suchá teorie, pergameny a nekonečné diktáty… A tak jsme se, zcela náhodou a naprosto spontánně, ocitli ráno na výletě u Hostince u Prasečí hlavy. Tam, mimo doslech růžového teroru, padla zásadní myšlenka: musíme se bránit. A tak vznikla Brumbálova armáda. Tajná skupina studentů, kteří se rozhodli nevzdát a naučit se skutečná obranná kouzla! Odpoledne nás čekaly další famfrpálové zápasy. Havraspár porazil Zmijozel v napínavém souboji plném obratných manévrů, a Nebelvír porazil Mrzimor v dramatickém utkání. Radost však netrvala dlouho – profesorka Umbridgeová famfrpálový pohár obratem zrušila. Prý odporoval vzdělávacímu výnosu o zákazu nevhodného veselí. Ještě před večeří nás však Dobby dovedl do útočiště - Komnaty nejvyšší potřeby, která se nám otevřela, jako by chápala, že boj za svobodu začíná právě zde. Vybavili jsme ji k dokonalosti a rovnou jsme ji zasvětili prvnímu výcviku Brumbálovy armády. Obranná kouzla létala vzduchem, štíty se blýskaly a odhodlání všech bylo hmatatelné. Cvičili jsme s vervou – přímo pod nosem té, která by nejraději zakázala i dýchání. Havraspár si večer procvičil mozkové závity v náročném kvízu – otázky se týkaly nejen kouzelnické historie, ale i bylinkářství, lektvarů a některých velmi záhadných kouzelných tvorů. A nakonec jsme si společně užili druhou polovinu filmu Harry Potter a Fénixův řád - magické pohyblivé obrázky, které nám připomněly, že i v těžkých časech se dá bojovat s úsměvem, pokud bojujeme všichni společně.
Sotva jsme se druhý den ráno rozkoukali, bylo třeba přiložit hůlku k dílu a pustit se do náročného, leč nutného úkolu: hubení běhnic. Tyto dotěrné, chlupaté potvůrky zamořily sklepení, záclony a několik zapomenutých svršků – a nedalo se s nimi vyjednávat. Naštěstí se ukázalo, že naši studenti mají nejen pevné nervy, ale i přesnou mušku. Poté jsme se ponořili do historie. Doslova - skrze tapisérii rodu Blacků. Někdo totiž vypálil důležitá jména z rodokmenu, a naším úkolem bylo je opět doplnit. Některá chybějící jména byla notoricky známá, jiná nás přiměla zapátrat hluboko do rodinných tajemství a temných koutů kouzelnické minulosti. Odpoledne jsme se vydali do Zapovězeného lesa, kde na nás čekalo... překvapivě přívětivé setkání. Kůrolezové! Tito tiší ochránci stromů nám dovolili přiblížit se, pod podmínkou, že jejich stromy nezapomeneme zaznačit do kouzelné mapy a budeme se k nim chovat s úctou. Ticho lesa však brzy narušila jiná zpráva: Dolores Umbridgeová a její růžově odění nohsledi se doslechli o studentském disentu. K Bradavicím prý opět upírá zrak Ministerstvo kouzel, nespokojené s "nepřiměřenou samostatností" mladých čarodějů. Toto vyústilo v hromadný školní trest - lži se vykládat nesmí! Odpoledne se rozehrála první famfrpálová utkání! V napínavém souboji zvítězil Nebelvír nad Zmijozelem, zatímco Mrzimor po dramatickém utkání porazil Havraspár. Po sportovních výkonech přišla chvíle klidu - tedy alespoň zdánlivého. Výroba kluběnek se ukázala jako mimořádně zábavná, ale i mimořádně náročná. Některé kluběnky začaly hlasitě protestovat proti hřebenům (možná to okoukaly od některých studentů?), jiné se skutálely z lavic a hbitě se schovaly do kapes nebo pod židle. Večer patřil Mrzimoru, který si otestoval své znalosti kouzelnického světa. Ukázalo se, že studenti této koleje nejen rádi pomáhají, ale také velmi dobře znají své lektvary, byliny i historii magie. Zítra nás čekají nové předměty, nová překvapení a možná… i nové vzdělávací výnosy!
Dnes se opět rozeznělo houkání Bradavického expresu a pára naplnila nástupiště 9 a ¾. Kouzelníci starší i mladší mávali rodičům, objímali sovy a tlačili vozíky, které sotva zvládaly nápor kufrů, kotlíků i občasného neposedného žabáka. Ještě než jsme se však dostali do školy, museli jsme pomoci Harrymu Potterovi. Byl zrovna na dětském hřišti, když se nebe zatáhlo a vzduch zchladl… Mozkomoři! Naštěstí jsme si poradili - i když cesta k patronovu zaklínadlu nebyla snadná, luštění záludných hádanek při vyhýbání se mozkomorům… Ale naši kouzelníci se nedali a díky jejich důvtipu a odvaze se podařilo zjistit to správné zaklínadlo: Expecto patronum! Jakmile hrozba pominula, nastal čas opustit mudlovský svět. Ale nemyslete si, že to bylo snadné! Nejdřív jsme si museli vlastnoručně vyrobit košťata, pak pod vedením Alastora Moodyho nacvičit tu nejbezpečnější letovou formaci, a pak už byl čas vzlétnout! V těsné formaci jsme přeletěli ze Zobí ulice až na Grimmauldovo náměstí 12, kde se z ničeho nic zjevila tajemná budova. Naši mladí letci to zvládli bravurně… i když některé letecké formace se tak úplně neudržely. Po nabitém prvním dni jsme již večer relaxovali u sledování magických pohyblivých obrázků - první části filmu Harry Potter a Fénixův řád. Společně jsme sledovali, jak se náš hrdina vrací zpět do Bradavic, a u toho si připomněli, že i ti nejschopnější kouzelníci někdy potřebují pomoc svých přátel. Zítra nás čekají první vyučovací hodiny, nová dobrodružství – a kdo ví, možná i famfrpálový trénink... Tak hurá do postýlek, ať máme dost energie!