Poslední den našeho pohádkového pobytu bylo krásně slunečno a následovalo počítání kouzelných fazolek a odměny nejlepším sběračům.

Dneska byl před námi poslední pohádkový den, protože zítra už naši pohádkovou říši opustíme . 

Sotva jsme dosnídali, objevil se mezi námi zelený mužíček a zazpíval vodnickou píseň. Přišel nás poprosit, jestli bychom mu nepomohli znovu namalovat jeho dušičkové hrníčky, neboť všechny ozdoby spláchla voda z nedávných povodní. Děti se chopily štětečků a za chvíli byly všechny hrníčky krásně vymalované. Potom jsme šli společně vodního mužíčka (už víte kdo to je?) navštívit až k jeho vodní říši – seděl na vrbě u řeky. Tam děti chytaly dušičky, které se vodníkovi rozutekly. Ale do jeho dušičkových hrníčků mu je už nevracely, raději je vyměnily za další kouzelné fazolky.

Po obědě nás čekalo dlouho očekávané odpoledne plné divadelních představení. Děti a rodiče, nebo spíš rodiče a děti, dokončovali své masky a převleky, pilovali neotřelé dialogy svých originálních pohádek a zaháněli trému, aby jejich výkony v našem Borovicovém divadélku byly co nejpřesvědčivější. A povedlo se! Pohádky o Koblížkovi, zlé královně, kohoutkovi a slepičce, lišce a medvědovi, babičce co poztrácela korále, královně a drakovi, byly opravdu squělé! Jedna z vážených divaček byla spolu s renomovaným divadelním kritikem hereckými výkony protagonistů natolik okouzlena, že se zmínila i o možném angažmá některých hereckých společností v Národním divadle. 

A přišel večer. A jelikož to byl náš večer poslední, celý jsme ho, v podobě pohádkových postav, protancovali. Ke zpěvu a tanci nám do uší samozřejmě zněly samé pohádkové písničky. A tou nejdůležitější písničkou jsme, jako každý večer, zavolali pohádkovou babičku. Tentokrát to byly děti, které rozhodly jakou pohádku babička bude číst. Zvítězila Zlatovláska a tak se děti dozvěděly, jak to udělat, aby se dorozuměly zvířecí řečí. Škoda, že už nás zítra žádný pohádkový den nečeká, mohli bychom si vyzkoušet jestli to funguje. Ale nebojte, určitě se zítra aspoň na chvilinku potkáme a třeba se ještě dozvíme zase něco nového.  

A co provedeme se všemi těmi fazolkami? Zasadíme je? To se uvidí zítra….

Ráno jsme otevřeli oči do deštivého dne – to asi Sluníčko mělo nějaké trápení a plakalo. Ale nic jsme si z toho nedělali a řekli jsme si, že Sluníčko to snad brzo přejde a možná se nám ukáže barevná duha. Uvítala nás Duhová víla a pomocí jejích kouzel jsme vyrobili pestrobarevná trička, která Sluníčko hned rozveselila a na oplátku nám trička vysušilo.  

Jen co jsme jeden smutek zahnali, už jsme se dozvěděli, že pan malíř pláče také – zmizely mu z paletky všecičky barvy. Ale byla to lehká pomoc, vždyť v přírodě jich je všude plno.

Odpoledne jsme se svezli na koni, na kterém si určitě jezdí princ pro princeznu, a vypravili se po stopách Duhové víly, která nám utekla až na konec duhy, kde má svůj letní byt. Její barevné šlápoty nás k ní spolehlivě dovedly. Když jsme jí předali sedm kouzelných věcí, které jsme cestou nasbírali, otevřela Duhová víla truhlu s pokladem a obdarovala nás duhovými drahokamy.

Kontrolní otázka pro čtenáře Pohádkového zpravodaje – kolik má duha barev a které to jsou? Odpověď zasílejte kouzelnou poštou pohádkové babičce, správné odpovědi budou odměněni týdenním pobytem na konci duhy

Večer jsme Duhové víle zazpívali její oblíbenou písničku a už tu byla pohádková babička se strašidelným vodnickým příběhem. Nezbývá než doufat, že zítra u řeky žádného zlého vodníka nepotkáme a nelapí naše dušičky.

Dnes byl volný den.

Většina rodin se vypravila na přehradu Kružberk, kde se podívala do zázemí "výrobny" pitné vody pro Ostravsko.

Po obědě nás ani drobný dešť neodradil od pomoci lesním skřítkům, kterým včerejší bouřka bouřlivka poničila domečky. Nové stavby byly rozmanité, některé opravdu luxusní, jiné prostší, ať si vybere každý. Kolaudační skřítkovská komise všechny odsouhlasila a malé stavebníky náležitě odměnila.

K táboru nutně patří také - táborák!!!

Ten náš byl velký, se špekáčky i komáry .

Zpívalo se o stošest a světe div se, přišla se k němu ohřát i pohádková babička, a přečetla nám pohádku o tom, jak bylo na světě smutno, když ještě nebyly barvy a všechno bylo jen šedivé.

To jsme zvědaví, co se kolem barev bude dít zítra...

Ráno se objevila pohádková babička a přečetla všem ranním ptáčatům pohádku o tom, jak si zvířátka volila svého krále.

Jen co babička zmizela, uslyšeli jsme zpoza rohu strašlivý řev. Nebyl to nikdo jiný než sám král zvířat - lev.

Nejdříve vyhrožoval, že všechny sežere, ale pak si to rozmyslel a vysvětlil, co se bude dále dít.

Prý, že on kraluje v Africe, ale u nás v České republice král zvířat chybí. A proto bychom si i tady měli nějakého zvolit.

Celý den byl vyhrazen pro velké klání, ve kterém různá zvířátka prokazovala své královské kvality.

Nejprve děti a rodiče dostali za úkol si zvířátka vyrobit.

V průběhu dopoledne se tak objevilo na scéně nespočet kandidátů na krále zvířat.

Dostavili se kartonoví koně, kočky, pavouci, veverky, sovy, myšky, hadi, ježci, rysové, krávy, psi, datlové, medvědi, ještěrky, hadi, mravenci, motýli, vlci a mnoho jiných.

A nejen to - dopoledne proběhla i první část zvířecích závodů, ve kterých soutěžily žáby, pavouci, raci, klíšťata se svými oběťmi a velcí medvědi s medvíďaty.

Po vydatném obědě přišla bouřka bouřlivka a spláchla vše, co nebylo pod střechou.

Zvířátka se zatím sešla v jídelně, každé se představilo ostatním a zdůraznilo své jedinečné kvality, pro které by se mělo stát králem.

Pak se všichni rozprchli na různá stanoviště, kde prokazovali své schopnosti jako rychlost, zdatnost, moudrost, šikovnost nejen slovy, ale i činy.

Po slaďoučké večeři proběhlo slavnostní vyhlášení vítěze velkého klání a tedy i korunovace nového českého krále zvířat. Stal se jím rys ostrovid, gratulujeme!!!! 

Všechna zvířátka si ale celý den vedla výborně a jistě by každé z nich bylo dobrým králem.

Po slavnostní korunovaci jsme si zazpívali několik písniček o zvířátkách a pak jsme přivolali pohádkovou babičku, která četla tentokrát pohádku o tom, jak skřítkům bouřka zničila domeček. Nakonec, jak už to v pohádkách bývá, vše dobře dopadlo,a my se můžeme těšit na to, že zítra ve volném dni možná nějaké skřítky potkáme.

Ráno po snídani se zčistajasna objevila bába kořenářka z včerejší pohádky. Nejprve si s dětmi povídala o bylinkách, dokonce jsme si mohli čichnout, jak která voní.

Potom jsme začali malovat obrázky na bylinkové podložky pod hrníčky, když tu přišla zpráva, že v lese hromadně onemocněli všichni skřítci!

Děti se musely vydat hledat bylinky, které by skřítky uzdravily. A nebyla to lehká práce… Přesto se podařilo skřítky vyléčit.

A protože jsou bylinky nejen zdravé a voňavé, ale také krásné, vytvořili jsme z nich umělecká díla do Galerie báby Háty.

Jako v každé správné pohádce, ani v té naší nechyběl kouzelný lektvar. Komise mlsných jazýčku přísně zhodnotila jeho chuť i vůni, avšak kouzelnou moc lektvary získaly až poté, co s nimi táborníci navštívili Bábu Hátu v lese a pověděli ji, jaké kouzlo má jejich lektvaru vnuknout. Cesta tmavým lesem byla jen pro otrlé povahy, na trase je čekalo nejméně jedno strašlivé strašidlo! Svítící náramky z odvaru ze svatojanských mušek a kouzelná větvička nám pomohly strašidla zahnat a šťastně se vrátit do svých postýlek.

Dneska jsme se vzbudili do prvního opravdicky pohádkového dne. Uvítala nás přadlenka z včerejší pohádky – měla chudák od předení úplně rozšláplou nohu, obrovský palec  a ret, který ji visel až přes bradu, ale jinak by to byla holka jako lusk  

Přadlenka nám toho o vlně spoustu povykládala, až jsme dostali chuť taky si zkusit z ní něco vyrobit. Kolovrátek si bohužel z pohádky s sebou nevzala, tak jsme zkusili vlnu plstit. A myslím, že se nemusíme bát pochválit. Byla to sice dřina, ale po pár hodinách poctivého mydlení jsme krom spousty mydlinek vyrobili taky nádherné kapsičky na kouzelné fazole.

Odpoledne nás přivítala přadlenka s pláčem na krajíčku – cestou přes černočerný les ztratila své přadénko. Naštěstí se našlo spoustu odvážlivců, kteří  podle vlněného vlákna přadénko v té tmě našli. Přadlenka neváhala a odměnila všechny kouzelnou fazolí.

Další fazole mohli získat všichni hroziví vlci, kteří se jako opravdické šelmy snažili pochytat co nejvíce oveček.

A copak by se s vlnou dalo ještě dělat? A co takhle tkát?! Družstvo s největším počtem Spidermanů udělalo čest svým kostýmům a suverénně nejrychleji utkalo osnovu.

Večer nás čekala Jířa, kytara a písničky o ovečkách. Před příchodem pohádkové babičky jsme stihli ještě namalovat ovečky na kopečky a už tu byla večerní pohádka – o bylinkách, bábě Hátě a princezně Agnes. Než všechny ty ovečky dnešního dne spočítáme, dozajista usneme….

Po vydatném obědě, kterým náš Pohádkový týden začal, jsme se vyhřívali na sluníčku a chystali se na první odpolední program. Nejprve nás čekalo seznamování a aby se nám všechna ta jména snadněji pamatovala, poprosili jsme o pomoc Strašného Standu.

A hurá na pohádky. Hned jsme začali bojovým úkolem, který zněl: „zahrát pohádku beze slov“. Herecké výkony byly obdivuhodné a (pohádkově zkušení) diváci bez problémů odhalili názvy všech předváděných pohádek (Perníková chaloupka, O řepě, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Tři mušketýři ….).

První bojový úkol nikoho neodradil a tak jsme bez váhání přidali další, tentokrát celotýdenní. A co že je tím úkolem? Příprava divadelního představení podle vylosovaných pohádkových postav. Rodiče a děti se rozdělili do 4 skupin a potom si každý z kouzelné obálky „vytáhl“ tu správnou pohádkovou postavu. Dnes v pozdním odpoledni začali všechny skupiny pracovat na pohádkových kostýmech a na konci týdne se můžeme těšit na pohádky plné nových dějových zvratů a překvapivých konců. Jakpak asi dopadne setkání kata, ďábla a zlé královny v jedné pohádce?

Abychom naše „herce“ správně (pohádkově) navnadili, sami jsme jim také jednu pohádku zahráli. A to pohádku o Červené Karkulce. Skvělými hereckými výkony se mohly pyšnit hlavně naše prsty, neboť jsme ke ztvárnění pohádky použili prstové maňásky.

Po perném začátku pohádkového týdne jsme se už všichni těšili na večeři. Posilněni špenátem (je Pepek námořník pohádková postava?) jsme se vrhli na písničky. Někteří asi snědli špenátu málo, protože už jim na večerní zpívání a dokonce ani na babiččinu pohádku před usnutím, která každý pohádkový večer uzavírá, nezbyli síly.