Dnešní ráno na ostrově bylo jasné, brzy se však dopolední vzduch zahalil kouřovou clonou poté, co trosečníci zapálili oheň pod svými milířovými pecemi. Zpočátku hořely ohně malým plamenem, ale po poledni zakusily vyrobené hliněné nádoby opravdový žár a byly vypáleny. Před obědem se ještě trosečníci ujistili, že si dobře pamatují světové strany, pořád tu je naděje, že opustíme ostrov a tyto znalosti upotřebíme.

Po vydatné krmi a odpočinku nás čekal další náročný úkol – lov želvy. Není to, věřte, snadná věc přetočit takový stopadesátikilový kousek z břicha na krunýř.  Ale povedlo se. Poté se trosečníci vypravili získat trochu vosku od divokých včel. Následovala výroba oštěpů a odlévání svíček do písku. Večer přišel Neděle s velmi znepokojující zprávou – z Ohnivé hory spatřil čluny lidojedů blížící se k ostrovu na svou hostinu. Naštěstí jsme si mohli vzít příklad z Robinsonova deníku a věděli jsme, že kdo udrží oheň v ruce, je před lidojedy v bezpečí. A tak jsme se mohli po setmění směle vydat na místo lidožroutského hodování a navždy vykázat svou statečností lidojedy z ostrova. Usnuli jsme s pocitem dobře vykonané práce a s myšlenku na naše vzdálené domovy – možná již zítra zavane příznivý vítr, který nám dovolí odrazit od břehů ostrova na vyrobených vorech – zatím si o tom necháváme zdát.

Dnešního dne se vydali trosečníci hned po rozbřesku na průzkum vzdálených koutů ostrova. Byla objevena loviště ryb, dosud nepoznané druhy ovoce a zvířata na naší části ostrova se nevyskytující. Některým se dokonce podařilo obeplout ostrov, máme tedy lepší představu o místě, na kterém pobýváme a zřejmě ještě dlouho budeme.

K večeru se všichni živi a zdrávi vrátili k chýším. Dnešního dne podařilo se nám získat oheň. Nedávné soptění ohnivé hory zapálilo velkou část ostrovního pralesa – toto velké neštěstí přineslo nám mnoho dobrého – od dohořívajícího lesa, mohli jsme si opatřit oheň a přenést jej přímo k našim chýším.

Večer jsme se u ohně nejen ohřáli, ale také jsme si pochutnali na pečeném mase.  Neděle nás poctil svou návštěvou také dnes. Přinesl další mouku pro připravovaný chléb a přečetl z Robinsonova deníku zápisy o vypalování hlíny a dělání svící. Trochu nás znepokojila jeho zmínka o lidojedech, ale dnešní noci se jejich příjezdu dle slov Neděle nemusíme obávat. Usnuli jsme tedy tvrdým a nerušeným spánkem.

Noční bouře na ostrově pročistila vzduch a tak se trosečníci probudili do svěžího rána. Podle Nedělových instrukcí se všichni vrhli na výrobu klobouků a bot. Při sběru materiálu měli příležitost seznámit se s ostrovní faunou. Úkoly to byly velmi náročné a tak měli trosečníci celé dopoledne plné ruce práce. 

Své modely trosečníci představili ostatním na přehlídkovém molu u moře. Nadšení diváci nevycházeli z údivu, vynikající bylo nejen provedení modelů, ale rovněž jejich předvedení. Zbývající čas do večeře nám vyplnilo dojení kozy, krocení divokých mustangů a naučili jsme se základním dovednostem s buzolou a mapou – pořád se nevzdáváme naděje na odplutí z ostrova a každý mořeplavec musí být s mapou kamarád.

Ani dnes nás Neděle nenechal na holičkách a přišel na naše taneční zavolání. Opět jsme se dozvěděli něco více o Robinsonově ostrovním životě. Svitla nám naděje, že i my bychom mohli získat oheň – již nás nebaví býti vitariány a pojídat syrovou stravu. V postelích nás hřeje dnes nejen přikrývka z mořských řas, ale také představa ohně.

00:00 po odchodu Neděle přišlo pondělí.

Přikrývky z mořských řas celou noc krásně hřály, tak jsme se do prvního ostrovního rána probudili příjemně odpočatí a mohli jsme se, jak nám poradil Neděle, vrhnout na výrobu kalendářů. Hlad nás donutil vypravit se do samého srdce ostrova do Rajského údolí. Náročná výprava pralesem byla odměněna sladkými plody rozličného ovoce.

Vedro na ostrově je téměř nesnesitelné, nezbylo než vyhledat chladné vody říční a zchladit rozpálená těla. Krásně osvěženi jsme si zkusili, že určovat čas bez hodin je opravdu těžké. Náhlý příchod bouře však zmařil naše plány vyrobit si společně sluneční hodiny a zahnal nás do chýší, kde jsme využili naše nově nabité znalosti o místním ovoci. Poté jsme si prohlédli všechny podařený výtvory dnešního dopoledne a z kalendářů vybrali ten, který budeme společně používat. Před večeří jsme se ještě stihli naučit lodní smyčku a rybářský uzel. Co kdyby se hodily – nevzdáváme se myšlenky na návrat domů.

Stromový tanec ukázal svou sílu i dnes a pomohl nám přivolat Neděli. Opět jsme si mohli poslechnout úryvek z Robinsonova ostrovního deníku – tentokráte se nám bude hodit při pečení chleba. Neděle nezapomněl na dárek pro nás trosečníky ani dnes a donesl nám mouku, kterou bychom asi jen stěží získávali sami. Po odchodu Neděle přišla bouře, déšť nyní trosečníkům bubnuje do sna.

První ráno na lodi uvítalo pasažéru slunečné nebe. Během noci se naší super lodi podařilo překonat neskutečnou vzdálenost a oblast Karibiku, která je našim prvním cílem, byla již na dosah. Všichni se sešli s plavkami u bazénu a plavecké klání mohlo začít. Závodníci museli zdolat 100 metrů kraulem a padesátimetrovou vzdálenost na znak. Všichni podali výborné výkony a prokázala rovněž sportovního ducha při pomoci plavecky slabším členům družstva.

Lodní hosté se oddávali vodnímu pólu a najednou TO PŘIŠLO!!! Loď se začala nahýbat ze strany na stranu a házet cestujícími sem a tam. Naštěstí nikdo nespadl přes palubu. Kapitán zjistil strašlivou skutečnost – kormidelník vypáčil skříňku s rumem a v podroušeném stavu hnal loď do záhuby. Nezbývalo než urychleně sbalit nejnutnější, nasednout do záchranných člunů a veslovat směr „země na obzoru“. Loď sice pohltily mořské hlubiny, s pasažérů se rázem stali trosečníci, leč vyvázli jsme živi a zdrávi.

Po průzkumu okolí jsme zjistili, že země, na níž jsme s úlevou stanuli, není americké pobřeží, nýbrž neznámý ostrov. Ukázalo se, že nejsme první, kdo na tomto ostrově ztroskotal, neboť na ostrově byly nalezeny chýše, ve kterých jsme se mohli hned ubytovat. Naštěstí v chatrčích zůstaly staré zásoby, oběd byl tedy pro dnešek zajištěn.

Problém však nastal s pitnou vodou a tak jsme se pro ni museli vypravit k pramenům. Zjistili jsme však, že nošení vody bez nádob je značně náročné, nezbylo tedy, než si nádoby vyrobit. Bylo však nutné vypravit se do nitra ostrova pro hrnčířskou hlínu. Poté vznikly nádoby rozličných tvarů a velikostí.

Večerním stromovým tancem se nám podařilo přivolat domorodého obyvatele ostrova. Jeho jméno je Neděle – je pra pra pra pra vnukem Pátka přítele to Robinsonova, jehož příběh nám dnes začal předčítat z jeho ostrovního deníku.  Neděle nás cizince obdaroval kouzelnými semínky – ten kdo se o ně postará, sklidí úrodu.

Dne 4. Srpna léta páně 2012 na palubu super luxusní lodi Bílá holubice nastoupili všichni šťastní výherci EICO loterie – plavba směr Tichomoří tak byla úspěšně zahájena. Pro naše vzácné hosty byly připraveny výtvarné dílny – zhotovení stylového námořního oděvu a jmenovky. Pasažéři byli rovněž seznámeni s možnostmi vyžití v průběhu cesty – k dispozici jsou zde bazény, sauny, masážní salón a další wellness vybavení jakož i četná restaurační zařízení. Již chvíli poté, co loď opustila evropské domovské vody, mohli cestující zakusit chuť adrenalinu při plavbě v miniloďkách mezi hejnem žraloků. Z moře vylovili barevné bójky s názvy všelikých zemí světa, které se staly jejich novými domovy a s nimi nás stručně leč poutavě seznámili. K západu slunce nad mořem potěšila sluch cestujících živá hudba na hlavní palubě.  Cestující plní zážitků z prvního dne plavby zatoužili po soukromí a pohodlí svých přepychových kajut a odebrali se ke spánku. Věříme v příznivý vítr a nebe bez mráčku i v následujících dnech plavby.

Z velitelského můstku se pro dnešek loučí Kapitán Kryštofa Kolumbová, zástupce kapitána Jiřko de Gamma a lodní důstojníci Lenkas Bering a Kateřina Vespucci.