Dnes ráno se indiáni probudili do posledního dne školy Malého stromu. Všichni už z včerejšího šamanova příběhu věděli, že dnes se naučí opřipravovat chutnou krmi v přírodě. Náčelník Dlouhý vlas jim ráno vysvětlil, jak na to. Za jednu fůru dřeva přinesenou z lesa získal každý bojovník jednu hrst mouky a za jeden velký kámen přinesený k ohni zase hrstku semínek – slunečnicových, dýňových, lněných nebo sezamových. Z těchto ingrediencí si členové kmene začali připravovat těsto na placky pečené na kameni. Už před obědem pak v táboře vzplál obrovský oheň a v něm se začaly žhavit donesené kameny. Po obědě proběhla bouřlivá oslava narozenin Pomalé želvy, na kterou šaman vyčaroval sníh v tak horkém létě, až z toho praskaly talíře. V průběhu oběda a poobědí také vykopali starší indiáni jámu a po odpoledním klidu do ní na žhavé kameny, uhlíky a trávu slavnostně vložili maso uloveného krocana, zasypali jej trávou, uhlíky a hlínou a dobře udusali. Poté svolal Velký buben kmen k odpolednímu sněmu a známou písní indiáni naposled přivolali šamana. Ten vyprávěl o tom, jak se Malý strom a Rád zpívá šťastně vrátili domů do svého tábora a o pokladu, který Malý strom ukryl v lese. Pak předal bojovníkům poslední dva díly mapy cesty k pokladu a podle ní se všichni postupně vydali poklad hledat. Šťastně se také vrátili obohaceni o náramek přátelství a o poznání, že největším indiánským bohatstvím je právě přátelství. Pak už rada starších rozhodla, že je čas na večeři, a maso bylo slavnostně vykopáno. Mezi tím si indiáni napekli chutné placičky na kamenech okolo ohniště a závěrečná večeře mohla začít. Po večeři svolal náčelník shromáždění, na kterém předal každému bojovníkovi osvědčení o tom, co se vše naučil, a také lapač snů, aby kmen nikdy neoslabovaly noční můry. Kolem ohně se pak rozproudil volný rej, bubny duněly a polena praskaly. Za tmy se rozsvítilo šamanovo týpí a ti z malých, co vydrželi nejdéle, se dozvěděli jedno malé indiánské tajemství. Zítra si všechny indiánské squaw hodí na záda sbalená týpí a celý kmen potáhne dál, na jiné místo.
2010-08-12
Dnes od časného rána se členové kmene Dlouhého vlase připravovali na odpoledne - vyráběli své lovecké náčiní – luky a šípy – a učili se poznávat stopy různých zvířat. Po obědě se pak rozeběhlo klání lovců ve střelbě z luku na dálku a na cíl a klání jezdců v krocení divokých mustangů. Mezitím se jednotlivé skupiny lovců vydávaly do lesa stopovat zvěř. Ti, kteří se dopoledne dobře naučili stopy, dorazili nakonec do brlohu medvěda hnědého, který ale vyplašeně utekl a ani nestihl schovat svou svačinku – med lesních včel . Lovci tedy nezajistili prodnešek masitou stravu, ale odměna byla sladká. Kromě sladké odměny si indiáni vysloužili za každou disciplínu zelený korálek a ti nejlepší dokonce několik. Bojovníci se ani nenadáli a už tu byl večer a s ním opět velké večerní shromáždění. Šaman nezklamal a objevil se hned, jakmile uslyšel první sloky přivolávací písně zvané „šunka“. Předal členům kmene další část mapy, která je dovede k bohatství indiánů, a z příběhu Malého stroma a Rád zpívá se indiáni dozvěděli, že dnes večer budou překonávat svůj strach a zítra by se měli naučit péct chlebové placky i maso zvláštním indiánským způsobem. Po skončení velkého večerního shromáždění nakreslili indiáni své strachy a po setmění se vydali do lesa se strachu zbavit a zároveň tak vysvobodit ze zakletí ducha Bílé holubice. Bílá holubice strachy spálila ohnivým plamenem a darovala bojovníkům snítku šalvěje, která má každého před strachem už navždy ochránit. A pak už se indiání zavrtali do svých kůží a kožešin a usnuli sladkým spánkem rudochů.
2010-08-11
Dnešní den téměř všichni indiáni kmene Dlouhého vlasu vyslyšeli slova šamana a vydali se za odpočinkem. Řada z nich tak využila možnosti vydat se za okolními krásami a poznat je. Ti z indiánů, kteří v dopoledních hodinách hlídali kmen, se v době, kdy se slunce přehouplo do druhé půlky dne, vydali k nedaleké vodě, aby zchladili své rudé tváře. Po večeři, kdy se do kmene vrátili ostatní indiáni následovaly přípravy a zapálení prvního kmenového ohně. Všichni bojovníci kmene zazpívali společně s Velkým bubnem již známou indiánskou píseň „hejaja“, čímž, ale i plápolajícím ohněm přivolali do kmene šamana. Ten, stejně jako každý podvečer, přečetl všem dcerám a synům kmene další příběh o Malém stromovi. Šaman také předal vyvolenému strážci kmene další klíč k bohatství indiánů – ústřižek z posvátné mapy. Dnešní večer byl zasvěcen setkání medicinmanskému spolku Nepravé tváře. Všichni medicinmanští učni schováni za svými maskami a "vyzbrojeni" chřestidly tančili za doprovodu zvuku bubnů tanec za uzdravení nemocného Rychlonožky - zítra mu už určitě bude lépe.
2010-08-10
Dnes se indiáni kmene Dlouhého vlasu přičinili o to, aby se stali členy Spolku nepravé tváře. Hned zrána obličeje malých indiánů posloužily k tomu, aby jim starší indiáni pomohli vytvořit si svou vlastní nepravou tvář na míru. Poté se v kmeni objevili dva vetřelci a nelítostně stíhali hlavního medicinmana kmene. Přestože medicinmana chránil celý spolek, nebyl ještě tak zkušený, aby vetřelcům dokázal pomocí tajných kouzel uniknout. Aby všichni bojovníci získali dostatek zkušeností, co se týče poznání přírody a léčení, vydali se po obědě na medicinmanskou stezku se svým pro tento účel rychle ušitým medicinmanským váčkem na krku. V průběhu odpoledne také indiáni postupně zjišťovali, že se neznámým způsobem vypařila cibule z kuliček, které včera vytvořili jako základ pro chřestidla (to zřejmě v rámci šamanova čarování). Na medicinmanské stezce strávili mnozí celou věčnost. Nepřátelský kmen Ocelových skunků se totiž zákeřně pokusil zmást některé ukazatele směru. Při čekání na svůj kmen v základním táboře se tak z Dlouhého vlase málem stal Bílý vlas a z Velkého bubna Splasklý buben. Vyhladovělí medicinmanští učni se ale přes všechny útrapy dostali živí zpět do tábora a každý z nich pak dokázal při velké medicinmanské zkoušce z poznávání bylin, stromů, cizorodých předmětů, chutí a vůní, že si zaslouží pro dnešek červený korálek a titul člena Spolku nepravé tváře. Večer přivolal celý kmen společnými silami šamana, který z hvězd poznal, že dnes není vhodný čas pro večerní setkání Spolku nepravé tváře. Pravý čas má podle šamanovy věštby nastat až zítra večer. Podle šamanova vyprávění příběhu Malého stroma je úkol na zítřejší den zdánlivě jednoduchý. Každý indián má umět dobře odpočívat a zítřejšek bude tedy zasvěcen nacvičování odpočinku. Další díl mapy cesty k bohatství indiánů slíbil šaman předat poté, co celý kmen zítra dokončí své masky a chřestidla.
2010-08-09
Dnes se všichni indiáni dobře zhostili úkolu, který jim večer dal šaman – naučit se tábořit. Ráno se však ještě pustili do výroby chřestidla, které u šamana předchozí večer obkoukli. Budou-li trpěliví a pilní, již zítra se budou moci přidat k Velkému bubnu při večerním hraní. Poté, co vznikl cibulový základ chřestidla, vysvětlil náčelník Dlouhý vlas celému kmeni, jak vyrobit rohože z trávy a ještě před obědem většina bojovníků zahájila sběr výrobního náčiní a materiálu. Už při odpoledním odpočinku začaly vznikat první stavy a rohože, které byly pak v průběhu odpoledne i dokončeny. Za každou rohož získali indiáni své první korálky, dnes modré, které mají každého přiblížit k bohatství indiánů. To ale není všechno. Odpoledne zvládli bojovníci ještě stavět vigvam na čas, což bedlivě stopoval Zákeřný kojot. S Moudrou liškou, strážcem ohně, se zase naučili rozeznávat různé typy ohňů, a kromě toho si ještě našli nádoby na nošení vody z různých přírodnin. Po večeři pak tyto nádoby hned využili a ukázali, kolik vody dokážou nanosit za pouhé tři minuty. Za splněné úkoly všichni získali další modré korálky a ti nejlepší ještě nějaké navíc. U týpí se pak bojovníci sešli, aby opět písní „šunka ničin lajunka, takůvate šnijunka, nažin vakan pinjelo, heja heja hejaja“ přivolali šamana. Ten nezklamal a povyprávěl synům a dcerám kmene další část příběhu o Malém stromovi, a tak se dozvěděli, že zítra je čeká den, kdy se naučí něco o rostlinách a hlavně těch léčivých. Šaman předal pak všem bojovníkům část klíče k tajemství indiánů – útržek posvátné mapy. Ti, kteří dnes získali nejvíce korálků mapu převzali a dostali za úkol ji do rána střežit. Indiáni se pak odebrali do kožešin ve svých týpí.
2010-08-08
Druhý den Letní školy Malého stromu jsme se zabývali posledními výstřelky indiánské módy. Malí, ale i velcí indiáni si indiánskými motivy pomocí hliněné batiky ozdobili své předpřipravené kmenové oděvy. Chvíli před obědem, kdy se podávalo pod sedlem klepané maso, což je pochoutka indiánského jezdce, si malí indiáni u strážce peří – kojota „lovili“ pírka na svou čelenku, kterou rovněž zdobili indiánskými symboly. Po indiánské pochoutce následoval nezbytný odpočinek, který malí indiáni trávili hrou na „Spícího indiána“, ti starší poté dokončováním oděvů. Vzhledem k tomu, že doposud v našem kmeni chybělo tee-pee, rozhodl „Dlouhý vlas“ o jeho společném zhotovení, nazdobení a postavení. Před večeří si malí indiáni předali poselství, které bylo nápovědou pro večerní program. Večerním zpěvem poté do kmene přivolali Šamana, který je přivítal a představil se.
2010-08-07
V dopoledních hodinách začali na Moravici přijíždět první táborníci, indiáni, kteří již nedočkavě prahli po pravém indiánském dobrodružství. Oficiální program „Letní školy Malého stromu“, byl zahájen za doprovodu bouřlivého zvuku bubnů, který oznamoval příchod náčelníka kmene, jenž si říká „Dlouhý vlas“ a jeho ženy „Velké pero“ s jejich ratolestí „Mořské oko“. Spolu s náčelníkem dorazili do kmene také jeho pobočníci „Velký buben“, „Zuřivý kojot“ a „Moudrá liška". Po krátkém uvítání a předání si základních informací a kmenových pravidel, byl na tábornících úkol, aby si vymysleli svá nefalšovaná indiánská jména. Tato jména jim byla vryta na hliněně přívěsky, jenž si pomocí obarvených papírových korálků ozdobili a pověsili na krk. Poté, co kmen usedl ke společné večeři, následovala hra na zapamatování si indiánských jmen. K indiánskému spánku nás doprovodily kmenové písně, jejichž libé zvuky vycházely ze strun kytary.